Novinky
v oblasti účetnictví

Přenos povinnosti přiznat daň na příjemce od 2011

Ministerstvo financí navrhuje rozšíření tuzemských plnění, u nichž vzniká povinnost přiznat daň nikoliv poskytovateli, ale příjemci. Režim přenosu povinnosti přiznat daň na příjemce plnění (tzv. reverse charge mechanismus) se u tuzemských plnění zavádí v případech, kdy existuje obava z daňových úniků. V současném zákoně o DPH je zaveden kromě přes hraničních plnění u dodání zlata v tuzemsku.

Při použití tohoto režimu fakturuje poskytovatel svá plnění bez daně. Naopak příjemce přizná daňovou povinnost na výstupu a zároveň uplatní nárok na odpočet, pokud splňuje podmínky pro jeho uplatnění. Pokud má příjemce plnění plný nárok na odpočet daně, v tomto režimu neodvede žádnou daň z transakce. Podle návrhu novely zákona o DPH od roku 2011 by se režim přenosu daňové povinnosti na příjemce měl použít nově i při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, na poskytnutí stavebních a montážních prací, pro dodání benzinu a nafty a pro dodání šrotu, odpadu včetně jeho zpracování, pokud půjde o plnění s místem plnění v tuzemsku.

Úprava má být zakotvena do nových § 92a až § 92f. V režimu přenesení daňové povinnosti je příjemce plnění s místem plnění v tuzemsku povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Na doklad vystavený poskytovatelem doplní příjemce další náležitosti. Za správnost vypočtené daně odpovídá příjemce plnění. Kromě dodání zlata se režim přenosu povinnosti na příjemce má použít na dodání zboží uvedeného v nově zaváděné příloze č. 5. Jde o různé formy šrotu či jiných surovin, které mohou být předmětem výkupu za účelem recyklace. Dále se použije při převodu povolenek na emise skleníkových plynů podle zvláštního zákona, při poskytnutí stavebních nebo montážních prací a při dodání benzinu nebo nafty v množství vyšším než 1 500 l na jednu dodávku.

Novela zákona o účetnictví

Novela zákona o účetnictví má do českého právního řádu implementovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/49/ES ze dne 18. června 2009, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, a rozšiřující adaptaci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008. Novela je vedena jako sněmovní tisk č. 17 a má být účinná od 1. ledna 2011.

Cílem předložení návrhu zákona je: 1. osvobodit od povinnosti konsolidovat takové konsolidující účetní jednotky, které mají pouze konsolidované účetní jednotky nevýznamné z hlediska cíle sestavení konsolidované účetní závěrky (konsolidovaná účetní závěrka musí podávat věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky), a to při posuzování jednotlivě i v úhrnu,

2. umožnit účetním jednotkám, které "dočasně" přestaly být emitentem cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu a měly povinnost účtovat a sestavovat účetní závěrky podle mezinárodních účetních standardů, pokračovat, za stanovených podmínek, v používání těchto standardů a neměnit na "dočasné období" systém vedení účetnictví,

3. umožnit účetním jednotkám konsolidačního celku a účetním jednotkám pod společným vlivem podrobených konsolidaci používat pro účtování a sestavení "individuální" účetní závěrky mezinárodní účetní standardy, pokud jejich konsolidující společnost používá k sestavení konsolidované účetní závěrky mezinárodní účetní standardy,

4. postihnout sankcemi za protiprávní jednání při vedení účetnictví i ty účetní jednotky, které mají zásadním způsobem podhodnocena aktiva, ze kterých se tyto sankce vypočítávají; zároveň upravit správní trestání tak, aby byla v souladu se "Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy",

5. umožnit zahraničním fyzickým osobám, které podnikají na území České republiky, aby vedly účetnictví při splnění stejných podmínek jako české účetní jednotky, umožnit, na základě podnětů připomínkových míst a odborné veřejnosti, úpravy některých ustanovení zákona ve vztahu k vybraným účetním jednotkám (zejména organizační složky státu, příspěvkové organizace, obce a kraje), a to tak, aby byla ještě více eliminována pracnost zavádění nových pravidel, zejména v případě malých vybraných účetních jednotek; jedná se například o zúžení povinnosti sestavovat přehled o změnách vlastního kapitálu a přehled o peněžních tocích, které bude povinně sestavovat vybraná účetní jednotka pouze v případě, že překročí jedno ze dvou hodnotových kritérií (40 mil. Kč hrubých aktiv nebo 80 mil. Kč obratu) nebo o odejmutí některých povinností v souvislosti se sestavením mezitímní účetní závěrky.

Paušál usnadní práci

Zákoník práce umožňuje ustanovením § 182 poskytovat cestovní náhrady zaměstnancům při pracovních cestách formou paušálu. Účelem paušalizace cestovních náhradje zjednodušení vyúčtování cestovních náhrad zejména u zaměstnanců, kteří jsou pravidelně vysílání na pracovní cesty převážně do stejných míst nebo do okruhu stejných míst, na stejně dlouhou dobu za přibližně stejných podmínek, stejným dopravním prostředkem apod., tj. také přibližně za stejné výše výdajů. Pro stanovení výše paušálu cestovních náhrad musí být použity skutečné výdaje na cestovní náhrady z předchozího období a také příslušné očekávané průměrné výdaje.

Formou paušálu lze poskytovat náhrady všech druhů cestovních výdajů anebo jednotlivých druhů cestovních náhrad, nikoliv však pouze jejich dílčích částí. Paušální částku lze se zaměstnancem sjednat, příp. ji zaměstnavatel může určit vnitřním předpisem nebo individuálním písemným určením, a to jako měsíční anebo denní náhradu. Při paušalizaci náhrad určité skupině zaměstnanců je nutné vycházet z průměrných podmínek těchto zaměstnanců, které nesmí mít velké výkyvy.

Výši paušálu tak zaměstnavatel stanoví podle průměrných podmínek rozhodných pro poskytování cestovních náhrad z předchozích období, tj. např. z průměrné doby trvání pracovních cest příslušných zaměstnanců, z průměrných náhrad za ubytování poskytovaných v předchozím období těmto zaměstnancům, z průměrné výše nutných vedlejších výdajů, z průměrné výše jízdních výdajů apod., příp. také z očekávaných průměrných výdajů.

I u paušálních náhrad platí, že se poskytují v souvislosti s konáním cest, za které zaměstnanci cestovní náhrady podle zákoníku práce přísluší. Vedle paušálních částek lze zaměstnanci poskytovat pouze ty cestovní náhrady, které nebyly do paušálu zahrnuty. Proto se také v případě měsíčního paušálu musí určit způsob krácení paušálu za nepřítomnost zaměstnance v práci (dovolená, nemocenská apod.), příp. za dny konání pracovních cest, které nejsou součástí paušálu, v příslušném měsíci. Vzhledem k tomu je také stanovena pro sjednání nebo stanovení paušálu písemná forma a doklady, na jejichž základě byla výše paušálu stanovena, musí být k dispozici nejen k nahlédnutí zaměstnanci, pro kontrolu nejen zaměstnanci, ale i příslušným kontrolním orgánům.

Vzhledem k měnícím se podmínkám by měl zaměstnavatel alespoň jednou za rok (zdaňovací období) stanovený paušál přezkoumat, tzn. ověřit, zda se nezměnily podmínky, za kterých bylo o poskytování cestovních náhrad formou paušálu rozhodnuto a částky paušálních náhrad vypočteny, a pokud ano, pak rozhodnutí změnit tak, aby odpovídaly nové situaci.

Jak již bylo uvedeno, sjednání anebo určení konkrétní paušální částky musí být provedeno písemnou formou tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, kterých zaměstnanců (jmenovitě, profesních skupin apod.).

Poskytování cestovních náhrad zaměstnancům formou paušálu neznamená, že zaměstnanci již nemusí být prokazatelně vysíláni na pracovní cesty, že nemusí být vedena evidence pracovních cest apod. Evidence pracovních cest je např. jedním z podkladů pro stanovení výše paušálu (anebo jeho změny) pro následující období. Zaměstnavatel bude muset vždy prokázat, že paušální částky cestovních náhrad byly zaměstnancům poskytnuty za cesty související se zdaňovanými příjmy zaměstnavatele.

Změny v oblasti cestovních náhrad od 1. 1. 2010

5.1.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

Každoročně dochází s účinností od 1. ledna ke změně cestovních náhrad. Ani letošní rok není výjimkou.
S účinností od 1. ledna 2010 stanoví nová vyhláška č. 462/2009 Sb.:

1. sazbu základní náhrady za 1 km jízdy nejméně ve výši:
a) u jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč,
b) u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč.

2. stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce za každý kalendářní den pracovní cesty nejméně ve výši:
a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

3. stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce za každý kalendářní den pracovní cesty nejméně ve výši
a) 61 Kč až 73 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč až 112 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč až 174 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

4. výši průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce:
a) 28,50 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
b) 28,70 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
c) 30,70 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
d) 27,20 Kč u motorové nafty.

Současně dochází ke zrušení vyhlášky č. 451/2008 Sb.

Od 1. ledna 2010 nabývá účinnosti také vyhláška č. 459/2009 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2010, která byla publikována ve Sbírce zákonů částka 145.

Oproti roku 2009 dochází ke změnám  základních sazeb u těchto států: 

Země	Měnový kód	Měna	Základní sazby stravného
Guatemala	USD	americký dolar	45
Irák	EUR	euro	40
Katar	USD	americký dolar	50
Kuvajt	EUR	euro	40
Mexiko	USD	americký dolar	50
Pákistán	EUR	euro	35
Rovníková Guinea	EUR	euro	40
Spojené arabské emiráty	USD	americký dolar	55
Svatý tomáš a Princův ostrov	EUR	euro	35
Tanzanie	USD	americký dolar	55
Turkmenistán	EUR	euro	40
Uganda	USD	americký dolar	55
Venezuela	USD	americký dolar	55

 Zároveň dochází ke zrušení vyhlášky č. 417/2008 Sb.